Tančím po větru

že Měsíc změní stíny zvířat

tam kde jeřábi čekají u vod

až ryby času řeknou podzim

tomu dotýkání za zdmi hladin

jakému jsme vystaveni

a píseň ohně vyhasíná slovy

jež zůstávají v duši i poté

co spadne mi k nohám šat mého těla

a jiskry očí ještě chvíli poletí tam nahoru

kde kreslí ptáci svá sbohem unavenému nebi

tisíci křídly a polibky sebranými mi od úst

Tančím před větrem

necelý a kamsi když mé srdce

vzpíná se k úplňku k jeho krvi

mé maso hadí obepíná mne

jako čas a líbá mne na tvář

rty v nichž tepe jed mých žil

jež leží na dně spirál a kruhů

v nichž svítá čím dál později

snad na znamení polím že je čas spát

když hlína je horká a v kopytech zvoní

všem koním jež ostruhy hvězd

ženou nad hroby do vězení